Jak se přiblíží podzim a dozrává ovoce, mají pálenice plné ruce práce. Oblíbeným způsobem zpracování ovoce je totiž destilace. Při tomto procesu se mění ovoce v pálenku. Jablka na kalvados, švestky na slivovici. A u té se na chvíli zastavíme.

Původ tohoto destilovaného alkoholického nápoje je dosud sporný – ochranné označení původu je nejasné. Nicméně u nás je považována za valašský poklad, a jak už kdysi kdosi řekl: „slivovice je královnou mezi českými destiláty“.

Pravá slivovice se vyrábí ze švestek a pálí se jak s peckami, tak bez nich. Základem každé pálenky je kvas. K jeho přípravě je vhodné použít dobře vyzrálé ovoce, obsahující hodně cukru, a to bez příměsi nezralých, plesnivých a hnijících plodů, listí a stopek. Cokoliv z toho by slivovici dodalo nepříjemnou pachuť. Kvašení může probíhat až 12 týdnů, hodně záleží na okolní teplotě. V soukromých palírnách má pravá slivovice zpravidla obsah alkoholu kolem 51 %, v obchodech se prodává takzvaná „řezaná slivovice“, která je obvykle 40 procentní.

Čerstvá slivovice bývá ostré chuti, a proto je vhodné nechat ji nějaký čas – několik měsíců až let – uležet, přičemž první měsíc se nechává odvětrávat bez uzavření. Tím se chuť zjemňuje. Slivovice se podává při pokojové teplotě, aby se její chuť mohla naplno rozvinout. Dobrá je však i mírně chlazená.

Na Valašsko přivezli slivovici osadníci z Balkánu (v Bulharsku se pálila rakije již ve 14. století). Na Vizovicku se pálí od století sedmnáctého; k významným výrobcům košer slivovice patřil Rudolf Jelínek.

České a moravské destiláty se pálí z jednoho nebo více druhů švestek, někdo preferuje pecky, jinde se ovoce odpeckovává a kvalitní slivovice má podmanivou vůni a říznou chuť. Některá slivovice má – díky dlouhému zrání v dubových sudech – zlatavou barvu. Ze švestek pěstovaných v režimu ekologického zemědělství se získává bio pálenka.